10/ U staré školy

První škola (nyní úřad městyse) byla v Novém Veselí postavena na konci 18. století. Její součástí bylo od počátku drobné hospodářství, neboť samotnou kantořinou učitelé svoji rodinu většinou neuživili. S postupným růstem prestiže tohoto povolání se zlepšovaly i existenční podmínky učitelů. Poté, co ke škole přidružené hospodářství pozbylo významu, bylo zbouráno a na jeho místě byla ve 20. letech 20. století postavena hasičská zbrojnice.

Škola

Nejstarší písemná zmínka o vyučování místních dětí pochází z roku 1609. Jako „velmi ubohou“ shledal zdejší školu při vizitaci meziříčský děkan roku 1662 a lépe na tom nebyla ani o sto let později. Vyučovalo se po domech, většina žáků chodila na výuku pouze v zimě, pokud vůbec. Roku 1774 nařídila císařovna Marie Terezie zřídit ve všech farních obcích školy s výukou náboženství, čtení, psaní a počtů pro děti od 6 do 12 let. První škola v Novém Veselí byla jednotřídní, přízemní budova, kterou navštěvovaly i děti z okolních přifařených vsí, svojí kapacitou záhy nedostačovala.

Stará škola ještě s hospodářským zázemím. (Před 1920)

Roku 1822 došlo v patře školy k vybudování nové třídy, ale i pak se ve dvou učebnách tísnilo víc než dvě stě žáků. Po velkém požáru (1831) byla škola vícekrát provizorně opravena, avšak o další potřebnou třetí učebnu byla rozšířena mnohem později, až v roce 1893. Přibližně v této době začal postupný úbytek počtu žáků v novoveselské škole, protože i okolní obce si stavěly vlastní školy.

Řídící učitel Jaroslav Špinar s žáky ve staré škole. (1926)

Od přelomu 18. a 19. stol. nabývaly v Novém Veselí na síle snahy o vybudování nové školní budovy, kde by své místo našel nejen první stupeň (obecná škola), ale také škola měšťanská, která zde dosud nebyla. Úsilí bylo korunováno úspěchem, otevřením nové školy (1928) s oběma stupni vzdělávání.

V padesátých letech, kdy stávající školský systém nahradily jiné typy škol, však kapacita nové školy opět nestačila. Proto se výuka vrátila částečně také do budovy staré školy. Zde probíhalo vyučování nejprve v jedné, později i druhé třídě, a to až roku 1984. Tehdy došlo k prvnímu rozšíření školy na městečku. Druhou přístavbu si nová škola vyžádala v letech 1991-2 a další významné stavební úpravy, opravy a modernizace učeben probíhaly v následujících desetiletích.

Slavnostní otevření nové školní budovy. (1928)

1.-3. třída měšťanské školy, uprostřed ředitel Promberger. (1933)

1.-3. třída obecné školy, vlevo učitel Vítek. (1935)

Historické fotografie 1-3. tříd školy z roků 1933 a 1935.

Hasiči

Časté ničivé požáry vedly roku 1891 obyvatele Nového Veselí k založení dobrovolného hasičského sboru, jehož slibně se rozvíjející činnost přerušila 1. světová válka. V ní zahynulo sedm členů sboru. Roku 1924 začala dlouho plánovaná výstavba hasičské zbrojnice, která navazovala na objekt staré školy. Hasiči během poměrně krátké doby získali vlastní prostory a postupně zakoupili i novou techniku: motorovou stříkačku a automobil Austro Daimler, který si upravili na sanitní vozidlo. Roku 1937 uspořádali první hasičský ples. Další plány sboru, který jen v letech 1914-1938 zasahoval u 56 požárů, z toho 17 jich bylo přímo v Novém Veselí, zničila nacistická okupace.

František Bělík, velitelem hasičského sboru v letech 1925-1961.

František Bělík (1896-1975) byl velitelem hasičského sboru v Novém Veselí v letech 1925-1961.

Po 2. světové válce obnovili novoveselští hasiči plně svoji činnost. Vydělali si na nový automobil Praga A150 i slavnostní uniformy a postavili venkovní taneční parket.

V šedesátých letech nastal jistý útlum činnosti sboru, ale situace se brzy zlepšila.

Sbor dobrovolných hasičů v Novém Veselí roku 1947.

Roku 1973 byly zahájeny práce na stavbě nové požární zbrojnice, do níž se, díky více než deseti tisícům brigádnických hodin svých členů, nastěhovali hasiči už za tři roky.

Od založení sboru podnes zůstali novoveselší hasiči věrni svému původnímu poslání a stali se i významnými spolutvůrci kulturního a společenského života v obci.